Tato Van Lysebethova práce - volně navazující na knihu Učím se jógu (Argo 1998) -, kterou český čtenář dostává do ruky poprvé v plném rozsahu (předchozí, krácená vydání vyšla pod názvem Cvičíme jógu), tvoří logický přechod od hathajógy k radžajóze. V knize najdeme řadu dalších ásan, o něž je možné doplnit už zvládnutou sérii, asi třetina textu je věnována jóginově životosprávě (důraz je kladen na zažívání, relaxaci, některé zvláštní hygienické návyky a na pokyny týkající se spánku). V poslední, v předchozích českých vydáních z větší části vypuštěné části, se čtenář seznámí se základy jógy mentální, především s koncentračními cvičeními a technikami meditace.

Jedna ze základních prací o józe zaměřená na techniku dechu. Prána je souhrn veškeré energie oživující člověka, energie, jejímž nejviditelnějším projevem - na nějž lze nejsnáze působit - je dech, "dýchání". Proto se hathajógin plně soustřeďuje na dýchání, aby ovládal všechny potenciálně v něm existující energie, a tak dosáhl dokonalé harmonie s tímto vesmírem, v němž žije.

André Van Lysebeth za svého života vydal šest knih; v tomto díle se zabývá některými praktickými problémy při cvičení jógy a věnuje se řadě dalších ásan se specifickými účinky. Vychází z předpokladu, že ásany nejsou pouze vstupní branou jógy takzvané tělesné, ale otevírají přístupovou cestu veškerému psychofyziologickému rozvoji jógina. V jednotlivých kapitolách se zabývá svalovým aspektem ásan, prodlouženou nehybností jako základní podmínkou kvalitního provedení a při popisu jednotlivých pozic a jejich dokonalejších variant nezapomíná ani na důležitost správného dýchání.